Na bubny začala hrát, když jí bylo šest. V patnácti už vymetala kluby se svou první death metalovou kapelou. Dnes je profesionální bubenicí, učitelkou a sólovou umělkyní, která ve své tvorbě spojuje živé bicí s elektronikou a propracovanými vizuály. V rozhovoru nám nová členka rodiny TRX prozradila, jak začínala, kdo ji hráčsky nejvíce ovlivnil, co ji baví na TRX i jak má aktuálně poskládanou svoji sadu činelů.
Jak ses dostala k bubnování?
Do bubnů jsem se zamilovala, když mi bylo 4 nebo 5 let. Viděla jsem tehdy skupinu bubeníků hrát na náměstí mého města. Hráli na oslavu staré tradice zvané „Batter Marzo“, což znamená „Bicí březen“. Byl to jakýsi rituál na oslavu příchodu jara. Stále si jasně pamatuji obrazy a zvuky toho dne.
V jakých kapelách jsi hrála nebo hraješ?
Jsem členem Killin’ Baudelaire. Hrajeme alternativní metal a jsme v kapele samé ženy. Mrkněte na naše poslední video k songu „Lullaby“. Pak mám sólový projekt s názvem „HELLY“. Je to mix elektroniky, živých bicích a videoprojekcí. Vyhledejte si „A Line of Protection“ a dostanete živou představu o tom, co v rámci svého projektu dělám.
Jak jsi se dozvěděla o činelech TRX?
Bylo to někdy po tom, co jsem vyhrála Hit Like A Girl a v rámci výhry letěla do Los Angeles. Tam jsem měla možnost vyzkoušet některé TRX činely a první věc, která mě napadla, byla: „Tyhle si chci odvézt domů!“. Tehdy jsem měla zajímavou nabídku od jedné slavné značky, nakonec jsem se rozhodla pro TRX a nelituju!
Co tě na činelech TRX baví?
Činely TRX mi umožňují být kreativní a vyjádřit své nápady přesně tak, jak chci. Díky sadě, kterou jsem si vybrala, se cítím 100% pohodlně v jakékoliv situaci, živě i ve studiu. Jsou skvělé také proto, že můžu snadno změnit hudební styl a se stejnou sadou činelů odehrát úplně jiný set. Takže se cítím komfortně, i když přeskakuju z rocku do měkčích žánrů, industriálního rock-metalu, extrémního metalu, nebo úplně jinam.
Po kterých činelech TRX konkrétně jsi sáhla a proč?
Potřebuju zvukově „bohatou“ sadu, abych měla hodně možností. Při sestavování začínám dvěma klasickými rockovými činely s dlouhým až středním dozvukem. Potřebuju těžký ride, ale ne moc extrémní, a specifický hi-hat se středním tónem, abych měla frekvenčně prostor pro své speciální stack činely, které jsou tónově výše, než „hajtka“. Tato sada je perfektní pro hraní industriálních groovů. Když ale přijde řada na extrémní metal, potřebuju ještě dva splashe a jeden parádní bell. Moje TRX sada vypadá následovně:
Hit hat 14” SFX; Ride MDM 20”; Crash 17” a 18”BRT; China 19” LTD; Stack N1: China ALT 14” on SFX 14”; Stack N2: Spash 12” MDM on China 12” MDM; 2x Splash 6” ALT; Flat Bell
Jaké bylo vyhrát soutěž Hit Like A Girl?
Byl to jeden z nejúžasnějších zážitků. Když mi z HLAG zavolali, nemohla jsem z toho usnout. Součástí výhry bylo hraní na Pasic v Indianapolis. Pak jsem taky měla možnost vystoupit v Los Angeles v Musician Institute a na Drum Channel. Tyto 3 koncerty byly jedny z největších, jaké jsem kdy hrála. HLAG byla jednou z největších příležitostí, které jsem dostala.
Který song si z bubenické stoličky nejvíc užíváš a proč?
To je těžká otázka! Ráda se učím, experimentuju s novými věcmi a hraju rychlý a extrémní metal. Ale nejraději mám asi ten typ skladby, která mi dává šanci „tančit“, procítit rytmus a vůbec nad tím nepřemýšlet. Takže ráda hraju písničky s těžkým a pomalým rytmem, abych při hraní mohla pořádně „head-bangovat“!
Kytaristé se rádi chlubí krabičkami, čím by ses ze svého gearu pochlubila ty?
Zamilovaná jsem do svého plochého bellu, a miluju i svůj no. 1 stack (China ALT 14” na Stacker SFX 14”) a taky hit-hat. Tyhle kousky jsou fakt jedinečné.
Máš nebo měla jsi nějaký bubenický vzor?
Bubeníkem, který mě nejvíce ovlivnil, je Lars Ulrich. Bylo mi 13, když jsem chtěla začít hrát metal. Důvodem bylo video Saint Anger. Poslouchala jsem ten těžký a rychlý sound a viděla jsem ten agresivní přístup ke hraní, který z Larse vyzařoval. Od té chvíle mě tenhle způsob cítění a prožívání hudby i života už nepustil! Děkuji Larsi! Ale bubeníkem, který změnil můj přístup k bicím, probudil mou vášeň a dovolil mi myslet na profesionální dráhu, je můj velký mistr Sergio Pescara. Kvůli němu jsem pochopila, že chci, aby hra na bicí byla mou prací. Absolvovala jsem s ním 2 roky mistrovských dílen, když mi bylo 15 a 16 let. Jedno z nejlepších období mého života.
Máš nějaký vysněný kus vybavení?
Vlastně bych chtěla mít nějaké jazzové činely TRX, i když je nepotřebuju. Myslím, že jsou úžasné. Tenhle druh činelů mě fascinuje přesto, že jsem na ně nikdy pořádně nehrála. Měla jsem možnost chvilku si na ně zahrát a bylo to magické! Doufám, že si je brzy budu moct pořídit. Taky bych chtěla zase mít výrobníky ohně na pódiu. Je to parádní pocit. Když mi bylo 16, hrála jsem ve své první death metalové kapele Livyatan a měli jsme na každé straně podia jeden „plamenomet“. Paráda!
Spor: na malý buben hraješ přes ráfek nebo přímo na blánu?
Jak to cítím a jak hraju já? Rim shot! Ale samozřejmě nehraju jen přes ráfek. Záleží na intenzitě a náladě dané části písně, nebo i na vkusu umělce, pro kterého pracuju. Myslím, že naučit se hrát rim shot, je pro dobrého bubeníka zásadní.
Co bys vzkázala mladým holkám, které chtějí hrát na bicí?
Pamatuju si, že před 10 možná i 5 lety byla vzácnost vidět holku za bicími. Běžně jsem tehdy slýchávala komentáře typu: „Wow! Je neuvěřitelné, že holka může takhle hrát!“ nebo „Jsi fakt dobrá! Na to, že jsi holka, je fakt neuvěřitelné, co umíš!“ Dneska už je mnohem víc bubenic. Hodně z nich je fakt skvělých. Ale tyhle komentáře, které jsem slýchávala já, jsou občas pořád slyšet. Myslím, že holky, co chtějí hrát na bicí, by se neměly nechat odradit těmito předsudky. Prostě vemte paličky do ruky a jděte do toho!
